Standard

FEDERATION CYNOLOGIQUE INTERNATIONALE

Secretariat General: 13, Place Albert I – B 6530 THUIN (Belgie)

F.C.I.-Standard č. 193 / 22.11.2006 / D, GB

BARZOJ – RUSKÝ CHRT (Russkaya Psovaya Borzaya)

Pro Klub chovatelů a přátel barzojů do českého jazyka přeložila

paní MUDr. Jitka Pacltová, revize ČMKU 2007.   

 

ZEMĚ PŮVODU: Rusko

DATUM PUBLIKACE PLATNÉHO ORIGINÁLNÍHO STANDARDU: 25.10.2006

POUŽITÍ: lovecký chrt, pes pro dostihy a coursing

KLASIFIKACE FCI:  Skupina 10                         chrti

                             Sekce 1                              dlouhosrstí chrti nebo chrti s praporci

                             Bez zkoušky z výkonu

KRÁTKÝ NÁSTIN HISTORIE: Barzoj je již devět století podstatnou součástí národní kultury ruských dějin. Francouzská kronika z jedenáctého století dosvědčuje, že dcera velkovévody Kyjevského Anna Jaroslavna měla ve své družině, která ji doprovázela do Francie na svatbu s Jindřichem I., tři barzoje. Mezi majiteli a chovateli najdeme mnoho známých osobností, cary i básníky: Ivan Hrozný, Petr Veliký, Mikuláš II, Puškin, Turgeněv. Velký význam mělo založení chovatelské stanice »Peršinskaja ochota« slavným chovatelem velkoknížetem Nikolajem Nikolajevičem a správcem psince Dmitrijem Valcevem. Od konce 19. století nacházíme barzoje v největších chovatelských stanicích Evropy i Ameriky.

 

CELKOVÝ VZHLED: Veliký, aristokraticky vypadající pes se suchou, ale současně robustní stavbou těla: stavba těla lehce prodloužená, u fen o něco více než u psů. Kostra silná, ale ne mohutná. Kosti jsou dosti ploché. Suché, ale dobře vyvinuté svalstvo,  hlavně na stehnech, avšak nevystupující. Převažující význam má celková harmonie tělesných tvarů a pohybu.

  

DŮLEŽITÉ PROPORCE:

  • U psů odpovídá výška v kohoutku výšce nejvyššího bodu beder, ale může být něco větší.
  • U fen jsou obě výšky stejné.
  • Kohoutková výška musí být o něco menší než délka těla.
  • Hloubka hrudníku odpovídá přibližně polovině kohoutkové výšky.
  • Délka čenichu od stopu po nosní houbu odpovídá délce mozkovny od týlního hrbolu až ke stopu, nebo je lehce delší.

 

CHOVÁNÍ / CHARAKTER (POVAHA): ve všedním životě ukazuje barzoj klidnou a vyrovnanou povahu. Při pohledu na zvěř se rychle vzruší. Má ostrý zrak a vidí velice daleko. Jeho reakce jsou prudké.

 

HLAVA: suchá, dlouhá, úzká, aristokratická při pohledu shora i ze strany. Při pohledu ze strany tvoří ohraničující linie hlavy a čenichu dlouhou, lehce klenutou linii. Linie temene probíhá rovně nebo lehce šikmo k dobře vyznačenému týlnímu hrbolu. Hlava je elegantní a tak suchá, že velké cévy prosvítají kůží.

MOZKOVNA:

Lebka: úzká, při pohledu shora podélně oválná, při pohledu ze strany skoro plochá.

Stop: velmi málo vyznačen.

OBLIČEJOVÁ PARTIE:

Nosní houba: velká, pohyblivá, v poměru k dolní čelisti zřetelně vystupující.

Hřbetní část čenichu: dlouhá, v celé délce vyplněná, blízko nosní houby lehce klenutá.

Čenich: od stopu po nosní houbu odpovídá délce mozkovny od týlního hrbolu až ke stopu, nebo ji poněkud přesahuje.

Pysky: tenké, suché, těsně přiléhající k čelisti. Orámování očí, pysky a nosní houba jsou nezávisle na barvě srsti černé.

Čelisti / zuby:    silná spodní čelist. Zuby silné a bílé. Nůžkový nebo klešťový skus.

Oči: velké, velmi lehce vystouplé. Barva tmavě oříšková nebo tmavě hnědá. Mandlového tvaru, šikmo uložené; nesmí být štěrbinovité.

Uši: malé, tenké, pohyblivé; nasazené nad oční linií vzadu, směřující téměř směrem k šíji, pokud pes není v afektu. Špičky boltců leží blízko u sebe, nebo ukazují podél krku dolů a dobře na něj přiléhají. Při vzbuzené pozornosti psa jsou uši neseny výše a stranou nebo dopředu. Někdy je jedno ucho nebo obě uši vztyčeny jako u koně.

 

KRK: dlouhý, suchý; se strany zploštělý; svalnatý; lehce klenutý; nikdy není nesen vysoko.

 

TRUP:

Kohoutek: není zdůrazněn.

Hřbet: široký, svalnatý, pružný. Spolu s bedry a zádí tvoří oblouk, který je více vyznačen u psů. Nejvyšší bod oblouku leží před středem beder nebo u prvního nebo druhého bederního obratle.

Bedra: dlouhá, vystupující, svalnatá, přiměřeně široká.

Záď: dlouhá, široká, lehce šikmá; šířka horních vrcholů obou kostí pánevních nesmí být užší než 8 cm.

Hrudník: v příčném řezu oválný; ne úzký, ale také ne širší než záď; hluboký, hodně dlouhý, prostorný; dosahuje téměř do úrovně loktů. Krajina lopatek je plošší, potom se hrudní koš pozvolna rozšiřuje k volným žebrům, která jsou krátká. Při pohledu z profilu se tím mění sklon; žebra jsou dlouhá a lehce vystupují. V poměru k ramennímu kloubu předhrudí poněkud vystupuje.

Břicho: dobře vtažené; dolní linie hrudníku směrem k břichu prudce stoupá.

 

OCAS: srpovitý nebo šavlovitý; nízko nasazený; tenký, dlouhý; při protažení mezi pánevními končetinami musí dosahovat až k hrbolům kyčelních kostí. Je bohatě osrstěn. V přirozeném postoji visí ocas dolů; při pohybu je nesen poněkud výše, ne však nad úrovní hřbetu.

 

KONČETINY:

HRUDNÍ KONČETINY: hrudní končetiny suché, svalnaté; při pohledu zpředu jsou rovné a zcela rovnoběžné. Výška od loktů k zemi odpovídá polovině kohoutkové výšky, nebo ji poněkud přesahuje.

Plece: lopatky jsou dlouhé a šikmo uložené.

Nadloktí: mírně šikmé, jeho délka téměř nepřekročí délku lopatek. Úhel ramenního kloubu je zřetelně zdůrazněn.

Lokty: jsou uloženy souběžně se středovou rovinou těla.

Předloktí: suché, dlouhé; v příčném řezu je oválné; při pohledu zepředu štíhlé, při pohledu ze strany široké.

Nadprstí: vzhledem k zemi lehce šikmé.

PÁNEVNÍ KONČETINY: při pohledu zezadu jsou pánevní končetiny rovné, rovnoběžné a jejich postoj je poněkud širší než u hrudních končetin; při volném postoji musí pomyslná vertikála, spuštěná z hrbolu sedací kosti, probíhat středem hlezna a nadprstí pánevních končetin.

Stehno: dobře osvalené, dlouhé a šikmo postavené.

Holeň a lýtko: dlouhé, svalnaté, šikmo postavené. Kolení kloub a hlezno musí být dobře vyvinuty, široké a suché. Zaúhlení musí být zřetelně znatelné.

Zadní nadprstí: ne dlouhé; téměř kolmo postavené. Zaúhlení jsou dobře zdůrazněna.

TLAPKY: suché, štíhlé, podélně oválné, tzv. zaječí tlapka, klenuté; prsty k sobě dobře přiléhají; dlouhé, silné drápy dosahují k zemi.

 

CHODY / POHYB: s výjimkou okamžiků při lovu je typickým pohybem pro barzoje prodloužený klus, plynulý, velmi pružný, jako když se barzoj vznáší. Při lovu jde o mimořádně rychlý cval s dlouhými skoky.

 

KŮŽE: vláčná, pružná.

 

OSRSTĚNÍ: hedvábné, měkké a hebké. Zvlněné, nebo tvořící krátké kadeře, ale nikdy se nejedná o malé pevné kadeře. Na hlavě, boltcích a končetinách je srst jako satén (hedvábná, ale těžší), krátká, dobře přiléhající k tělu. Na trupu je srst hodně dlouhá a zvlněná. Nad lopatkami a v oblasti zádi tvoří jemné kadeře. Na žebrech a stehnech je srst kratší. Srst, která tvoří praporce v podobě kalhot a vlajky na ocase, je delší. Srst na krku je hustá a bohatá.

 

BARVA SRSTI: kombinace všech barev, nikdy však s hnědou (čokoládovou), modrou a jakýmikoliv odstíny těchto barev. Všechny barvy se mohou vyskytovat jednobarevně nebo v kombinaci s bílou. Praporce na končetinách, »kalhoty« a vlajka na ocase mají srst zřetelně světlejší, než je základní barva srsti. Černá maska je typická u černě stínovaných barev.

 

VELIKOST A HMOTNOST:

Žádoucí výška v kohoutku:    pro psy:        75 – 85 cm

                                              pro feny:       68 – 78 cm

U psů je kohoutková výška stejná jako vzdálenost nejvyššího bodu beder od země, nebo je poněkud větší. U fen jsou obě výšky stejné. Jedinci přesahující maximální výšku jsou přijatelní za předpokladu, že zůstává zachována typická morfologie plemene.

VADY: Každá odchylka od výše jmenovaných bodů musí být považována za vadu, jejíž hodnocení musí být v přesném poměru se stupněm odchylky, zejména:

Chrup:

  • chybění jednoho zubu PM2. Malé, abnormálně opotřebované zuby
  • na chybějící zuby PM1 a M3 se nebere zřetel

Barva:

  • tečkování ve stejném odstínu jako základní zbarvení

 

ZÁVAŽNÉ VADY:

Celkový zjev:

  • podsaditý vzhled, krátký trup
  • těžké, kulaté kosti

Hlava:

  • ochablé tkáně
  • tupá tlama
  • velmi zdůrazněný stop
  • velmi zdůrazněné jařmové oblouky
  • nevýrazný týlní hrbolek

Chrup:

  • chybění jednoho zubu PM3, jednoho PM4 v dolní čelisti, jednoho M1 v horní čelisti nebo jednoho M2

Oči:

  • hluboko uložené, žluté nebo světlé, štěrbinovitého tvaru (úzký otvor mezi víčky), viditelná spojivka

Uši:

  • silné, hrubé, se zaoblenými konci

Krk:

  • lalok

Hřbet:

  • propadlý hřbet; u psů rovný hřbet

Záď:

  • spáditá záď

Břicho:

  • visící, nedostatečně vtažené

Ocas:

  • hrubý, v akci spadající dolů

Hrudní končetiny:

  • úhel u ramenního kloubu příliš otevřený (strmá plec)
  • lokty vytočené nebo vtočené
  • předloktí: kulatého průřezu. Jakékoliv prohnutí nebo odklon předloktí
  • výrazné (kostnaté) klouby
  • slabé nadprstí

Pánevní končetiny:

  • přeúhlení nebo strmé úhlení
  • úzký nebo široký postoj zadních končetin

Tlapky:

  • sklon k širokým, kulatým, masitým (silným) tlapkám; kočičí tlapky, ploché tlapky; doširoka roztažené prsty

Srst:

  • barva: skvrny jiné barvy než je základní barva

VYLUČUJÍCÍ VADY:

Chování / charakter (povaha):

  • agresivita nebo přílišná bázlivost

Chrup:

  • předkus, podkus, asymetrický zámek skusu (zkřížený skus)
  • chybění jednoho řezáku nebo jednoho špičáku, chybění jednoho z trháků (PM4 v horní čelisti nebo M1 v dolní čelisti), chybění více než 4 zubů jakéhokoliv druhu
  • chybné postavení jednoho nebo obou špičáků v dolní čelisti tak, že při zavřené tlamě mohou poškodit patro nebo dáseň horní čelisti

Oči:

  • modré (břízové oko)

Ocas:

  • jako vývrtka, zalomený (srostlé obratle), částečně nebo úplně kupírovaný ocas

Pánevní končetiny:

  • výskyt paspárků (vlčích drápů)

Barva srsti:

  • hnědá, čokoládově hnědá, modrá

 

Jedinci, kteří zjevně vykazují fyzické nebo povahové abnormality, musí být diskvalifikováni.

Pozn.: Psi (samci) musí mít dvě zjevně normálně vyvinutá varlata, plně sestouplá v šourku.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Zdroj obrázky: Zpravodaj 1/2001 a 1/2009